Na otočku v New Yorku!

dne
Začátkem září jsem si sbalila celý svůj život do jednoho kufru a vyrazila za ročním dobrodružstvím do USA. Teplé místečko na HR v bance jsem vyměnila za pozici Au Pair a péči o jednoho 1,5letého chlapečka. To vše proto, abych poznala nejen kus světa, ale také sebe samotnou (ó bože, tahle věta je tak kýčovitá, až se mi z toho kroutí palce u nohou!). 
V šest ráno jsem usedla do letadla směrem Frankfurt nad Mohanem, odkud jsem pak zamířila přímo na letiště JFK International Airport v New Yorku. Po hodině a půl čekání na imigračním (voser), mě s ostatními novopečenými Au Pairkami odvezli do Training School v Tarrytownu. O průběhu celých tří dní ve škole se dnes rozepisovat nehodlám. Mnohem zajímavější je z mého pohledu výlet do New Yorku, který jsme podnikly ve čtvrtek po jednom našem školení. 

Po dvou hodinách cesty autobusem z Tarrytownu na Manhattan k nám do autobusu naskočila naše průvodkyně Nicky, která v New Yorku žije již osm let a dle svých slov zná město jako své vlastní boty. Na začátku celého tour nám nabídla dvě možnosti: buď ihned opustíme autobus a prozkoumáme New York sami, a nebo zůstaneme, aby nás provedla po dalších zajímavých místech ve městě („protože New York není jenom Time Square“). Ačkoliv nejsem příliš velký fanda těchto organizovaných pochodů, rozhodly jsme se s mojí novou kamarádkou Anet pro variantu číslo dvě. Přeci jen když máte na tohle město jen necelých pět hodin čistého času, chcete toho objevit co nejvíce. A hlavně – fotky z Time Square jsou přece nejlepší až za tmy, ne? 👐 Nakonec se stejně ukázalo, že jsme s Nicky neměli o nich menší svobodu, než kdybychom vyrazily po vlastní ose. 
První zastávka: Chelsea. Podle internetových průvodců jedno z nejlepších míst pro žití v NYC. Po krátkém povídání dostáváme první rozchod, a naše kroky ihned míří na High Line – park, který byl vybudován nad bývalou železniční tratí (ještě dnes v některých místech naleznete koleje). V rámci našeho půlhodinového rozchodu jsme zvládly projít jen malou část tohoto parku a samozřejmě jsme si udělaly spoustu fotek a videí. Při tom jsem přemýšlela nad tím, jak by se podobný koncept líbil lidem u nás v Čechách. Máme přeci po republice zajisté tolika opuštěných a nevyužitých míst, která by se dala nějakým způsobem zvelebit, a bylo by to mnohem lepší než je nechat další roky chátrat a pak nechat spadnout. 

Po půlhodinovém rozchodu se opět setkáváme s Nicky, skáčeme znovu do autobusu a jedeme na naši poslední společnou zastávku, na které se za několik hodin opět sejdeme – přímo před budovu Empire State Building! V okamžiku, kdy jsme přijeli na místo jsem trošku začala litovat, že nemáme tolik času na to vyjet až nahoru a vidět celý New York jak dlani. Na druhou stranu mi pak jedna moje bývalá spolužačka žijící v USA odpověděla na mou Instastory o problému s Empire State Building, že nemám být smutná, protože lepší výhled je prý stejně z Rockefellerova centra. Mám tedy další bod na mém imaginárním seznamu „Co navštívit v New Yorku, až přijedu příště,“ za což děkuju.

Po rychlé zastávce ve Starbucks jsme tedy s Anet rychle vyrazily směrem k Rockefellerovu centru. Mimochodem – věděli jste, že v USA už vám kelímek ve Starbucks nepodepíší vaším jménem, ale nalepí vám na něj jen takovou trapnou nálepku? Doslova Third world problem, ale je to prostě zvláštní! 😁  Cestou jsme minuly budovu Public Library, která je doopravdy neskutečně obrovitánská, že se na jednu fotografii prostě nevejde. A když už jsme po 20 minutách neustálého stání na semaforech a přecházení po té šíleně dlouhé Fifth Avenue, že to Rockefellerovo centrum prostě nenajdeme, začalo šíleně pršet. Následovaly jsme tedy další zoufalce bez deštníků a zaběhly se schovat do nejbližší budovy (tedy ne přímo dovnitř, ale do.. jak se tomu říká? podloubí?), a hádejte, která to byla? Přesně tak! Ta nejvyšší a nejznámější z celého Rockefellorova centra! Déšť naštěstí po chvíli ustál, takže jsme měly možnost udělat pár dalších fotek.

Kousek od Rockefellerova centra jsme neodolaly a zašly do prodejny Victoria’s Secret. Lidičky, takhle milé prodavačky by měli mít prostě všude, ale úplně všude. S úsměvem nám řekly o všech slevách, ve kterém patře co najdeme a ať hlavně nezapomeneme navštívit výstavu spodního prádla z poslední přehlídky Victoria’s Secrets. V tu chvíli jsem si vzpomněla na to naše typické české kabonění se (a to teď nemyslím jen u prodavaček, ale celkově. Zkuste si někdy prohlídnout výrazy lidí v metru.) a bylo mi to docela líto. Zároveň to pro mě byla určitá motivace po mém návratu do Čech víc koukat na to, jak na cizí lidi asi tak působím. Jestli taky nejsem další členkou kabonícího se davu. 
Z Victoria’s Secret jsme se pomalinku začaly přesouvat na Times Square. Díky upršenému počasí byla brzy tma a tak jsme si naplánovaly, že si tam uděláme pár fotek a pak půjdeme omrknout pár obchodů a někam se najíst (už jsme doslova umíraly hlady). Samozřejmě jak už to tak bývá u plánů, které řeknete nahlas, ve chvíli kdy jsme dorazily na Times Square spustil se další šílený liják, který trval několik hodin. Vzaly jsme to tedy všechno v trochu jiném pořadí – prošly jsme si pár obchodů ve víře, že ten déšť mezitím ustane. Když po hodině a půl čekání pršelo pořád stejně, rozhodly jsme se to na chvíli prubnout, a vyrazily si udělat fotky v dešti. Až v autobuse jsem zjistila, že z dvaceti pořízených fotografií se povedly pouze dvě. O mé snaze o kýčovitou fotku ve výskoku radši pomlčím  – spokojte se pouze s informací, že to byla jedna velká červenočerná šmouha. Příště už snad budu mít také nějaké fotky, kde je mi vidět do obličeje. SNAD!

A pak už jsme jen nasedly do autobusu směr Tarrytown, abychom si rychle zabalily věci před naším odletem za našimi novými Host families. Tady zatím vyprávění končí. Ale nebojte, plánuju se určitě do New Yorku v brzké době vrátit a prozkoumat další (ne)známá zajímavá místa – třeba tu zelenou dlouhánku s divnou korunou na hlavě stojící u vody. A nebojte po druhé, rozhodně vyrazím i na jiná místa než je New York. I když mě ta jeho atmosféra opravdu neskutečně nadchla. 

2 komentáře Přidejte váš

  1. Kory píše:

    Ahoj, zaujalo mě, že jsi taky au-pair, zřejmě i ve stejný agentuře a skoro ve stejnej čas 🙂 Mě se v NY nejvíc líbilo, že ty ulice byly trošku do kopce, takže všude byly obzory. A taky nám pršelo, ale naštěstí jen zezačátku, pak už ne… Když napíšeš nějakej další článek, ráda si ho přečtu, porovnávání zkušeností je zajímavé. A na mým blogu mám taky nějaký svoje zážitky, kdybys chtěla.

    To se mi líbí

  2. Ajuš píše:

    Ahoj, Kory, tak to je úžasná náhoda! 🙂 Tvůj blog jsem již navšívila, a určitě se ještě někdy vrátím, abych – jak sama říkáš – porovnala zkušenosti. Zdravím do Seattlu!Ajuš

    To se mi líbí

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s