Naše svatební šílenství začíná

dne

Po sedmi a půl letech chození zahrnující dvě společná bydlení a jeden roční vztah na dálku, se to stalo. Honza přede mě poklekl a požádal mě o ruku. Co vám budu povídat. Nejsem sice žádná citlivka, takže jsem působila v tu danou chvíli naprosto klidně, nebrečela jsem, ani jsem neječela radostí na celý sídliště, ale někde hluboko uvnitř jsem odpálila ohňostroje, bouchla šampus, a vypustila balónky. Vždyť já se budu vdávat, ty vole!

Mámy bulely (a tátové vlastně tak trochu taky, i když si do teď myslí, že to nevíme). Moje bff a svědkyně v jedné osobě měla po oznámení té noviny ihned v hlavě na minuty rozplánovanou mou rozlučku se svobodou, kam si půjdu vyzkoušet šaty, ale taky mě začala hned stresovat otázkami: „A už máte zařízené…?“ „A co plánujete….?“ Sakra, zlato, byla jsem v té době zasnoubená dva týdny, jak jsem měla asi vědět, jaké dárky budeme dávat svatebčanům, nebo na kterou písničku si zatančíme náš první novomanželský tanec? Nezapomeň, že já jsem v tomhle ohledu trochu marná – naposledy jsem si svůj svatební den plánovala někdy v pěti letech, kdy jsem si naivně myslela, že si vezmu prince Erika z Malé mořské víly (spoiler alert: nevyšlo to).

Od našeho zasnoubení uběhl už více než půl rok. Poslední tři týdny začínáme už intenzivně vše plánovat, obvolávat, zajišťovat. Za tu dobu se ve mě už několikrát probudila neskutečná bitch. Dneska jsem byla dokonce tak nesnesitelná, že jestli se to bude ještě do svatby opakovat, tak se snad ani nevdám. Ale uznejte – když vám po dokončení naprosto dokonalého návrhu vašeho svatebního oznámení spadne online editor z důvodu chyby v síti, a celá vaše práce je v tu chvíli vy-víte-kde, tak to by měl chuť vraždit úplně každý. Ještě navíc, když už třetí den ležím doma se střevní chřipkou, a nemůžu se nejen pořádně najíst, ale ani si dát něco dobrého na nervy. A kdo mi teď chce napsat: „Máš si práci průběžně ukládat,“ tak ať v noci šlápne bosou nohou na kostičku od Lega. Dík.

Naše plánování dokonalé svatby nás zatím dovedlo k několika zajímavým poznatkům:

  1. Existují lidé, kteří se z nějakého prazvláštního důvodu zcela bez ostychu sami pozvou na vaši svatbu.
  2. Většina těch stejných lidí, patřících do předchozího bodu, nějak zároveň nabyla dojmu, že má právo cpát vám své názory, a všechno náležitě okomentovat (samozřejmě negativně, protože ONI by to udělali jinak – typickým zástupcem tohoto druhu je pak takový ten Ferda, co chodí s Božkou už 14 let, mají spolu dítě, další na cestě, ale brát si jí nehodlá, protože, ty vole, manželství je jen cár papíru, naprosto zbytečný přežitek, a Božka je vlastně stejně úplná kráva).
  3. Lidem z bodu 1 a 2 nemůžete na to všechno prostě říct: „Však vás tam zatím ani nikdo nezval“, protože většinou tyhle nekalosti páchají před vašimi rodiči, a přece jenom nechcete svojí budoucí tchyní ještě ukazovat svojí temnou stránku. A když už jsme u těch tchyní…
  4. Existuje miliarda svatebních blogů, e-booků, diskuzních fór, ale nikdo vás nepřipraví na moment, kdy vám vaše budoucí tchyně, více než rok a půl před vaším velkým dnem, suše oznámí, ať ani nezkoušíte k obědu podávat svíčkovou, protože na tu „jakože fakt“ nemá chuť. Což je na jednu stranu vlastně hrozně zajímavé, protože já třeba dost často nevím, na co mám chuť ani deset minut předtím, než mám začít vařit.
  5. Zůstaňme ještě u těch diskuzních fór. I když si každé ráno v koupelně před zrcadlem přeříkáte nahlas přísahu: „Nikdy si neotevřu fóra na beremese.cz“, stejně tam několikrát zabloudíte. A i když jste po celou dobu naprosto nadšení z představy, že budete mít krásnou neformální boho, ale hlavně úplně pohodovou svatbu, stejně se dostanete do depresí z příspěvků ostatních nevěst, které vše chtěly mít tak perfektní, že ve svůj svatební den pomalu kontrolovaly i barvu trenek ženichova dědečka, jen aby měly jistotu, že jsou všichni barevně sladěni do prachové modři.
  6. Algoritmy vašich sociálních sítí jsou zlo! V jeden moment kouknete, jaké máte ve městě svatební salóny, a už vám Facebook nabízí prstýnky, fotografy, svatební stany, a pomalu i rozvodové právníky. Nemluvě o tom, že po měsících projíždění fotek se svatební tématikou mi Pinterest začal najednou podezřele často podsouvat inspirační fotografie „Jak oznámit svému partnerovi, že jste těhotná.“
  7. A bohužel – tyto šílené algoritmy se přesouvají i do těch reálných sociálních sítí. Takže nejen, že úplně cítíte, jak od oznámení vašich zásnub všichni „nenápadně“ kontrolují vaše břicho. Najdou se ještě takoví Pepíci a Mařenky, který se vás naprosto narovinu každý měsíc zeptají, jestli už je krocan v troubě/jste zbouchnutá/zaděláváte na juniora. Vážně, lidi, proč to děláte?
  8. Do svatby si pár vašich příbuzných neodpustí vyčerpávající monolog o tom, jak je svatba zbytečná, a když už máte teda potřebu si kazit život, tak se máte vzít jenom se svědkama někde na úřadě, protože se stejně za pár let rozvedete. Většinou takové řeči vede nějaká třikrát rozvedená tetička z pátýho kolene, kterou vlastně nikdo ani pořádně nezná, ale zničehonic se tu najednou objevila.
  9. I když už jste někdy v minulosti na pár svatbách byli, stejně v průběhu plánování té vaší nejmíň stokrát zjistíte, že o tom vůbec nic nevíte, a nebýt všech těch Ferdů, fanatických nevěst a třikrát rozevedených tetiček, tak budete za naprosté břídily. Takže na jednu stranu – fakt díky.

Tím dneska končím, a jdu konečně spát. V hlavě mám sice tak miliardu myšlenek, nápadů, ale to počká do zítra (vlastně už dneška). Ale než usnu, budu si hodně moc přát, ať zítra budu moct sníst víc než suchý rohlík nebo banán. Chybí mi řízek…

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s